Název

LOUŽNICE - ZVONIČKA - jak šel čas se zvoničkou

Popis

Jediná historická stavba v obci Loužnice.
Již od nepaměti k naší obci patří zvonička, která je vystavěna na skále.
Tragédie léta, kdy ve čtvrtek 5. 7. 2012 ve večerních hodinách, přišla bouře a shodila lípu na zvoničku, připomněla všem, jak důležitá a srdeční, je tato malá stavba pro všechny v naší obci.

Připomeňme si její historii, co napsali kronikáři Loužnice:

Na skále nad brusírnou bratří Linkových postavena jest zvonička v dávných létech, která jest majetkem obce. Zasvěcena byla svatému Václavu. Ve válce roku 1916 byl z nařízení úřadu, zvon rekvírován pro válečné účely, rovněž tak, i zvonek školní….

….Na západní straně nad malou skalkou stála KAPLIČKA či zvonička. Pravděpodobně byla vystavěna ve stejné době, kdy byl postaven dům na Kopani (cca 1665).
Ve 40. Letech (kronika zřejmě myslí 1840) byla tato kaplička velmi sešlá, takže byl zvon přenesen na vedlejší hrušku u „Bartošova“ statku čp. 5. Na oslavu zrušení roboty byl zakoupen nový zvon. Zvon měl označení: Na paměť 50letého zrušení roboty v zemích koruny svatováclavské. (1848)
První zvon byl osadě ukraden, druhý vyzváněl 50 let, až konečně musel být nahrazen novým. Tento nový zvon sloužil občanům až do roku 1916. V době války, Rakousko potřebovalo kov na výrobu děl a z nouze se sáhlo i po zvonech bez ohledu na to, že tyto zvony jsou posvěceny.
V 1916 se Rakousku nedostávalo potřebného kovu na výrobu válečného materiálu, a proto začaly být rekvírovány (zabavovány) zvony všech velikostí. = nejdrastičtější akce, která postihla české zvony za celou jejich historii jsou, právě rekvizice první světové války. Kromě jiných útrap způsobila první světová válka také to, že celá řada kostelních věží, kaplí a zvoniček oněměla, neboť jejich zvony byly zabrány pod záminkou získání barevných kovů pro válečné účely. Těmito „válečnými účely“ byla zpravidla výroba kanónů, ale v některých případech k tomu vůbec nedošlo. Je například známo, že část zvonové mědi posloužila na výrobu zelené skalice, jež byla využita proti révokazu na uherských vinicích. To svědčí o tom, že rekvizice nebyly jen účelovou záležitostí, ale také jakousi poslední křečí habsburské monarchie, demonstrací její chátrající moci. Svědčí o tom i fakt, že byly rekvírovány také některé ocelové zvony, jejichž hmotnostní hodnota nevyváží hodnotu pořizovacích nákladů. Už od r. 1915 se začíná s výkupem cínových předmětů a soupisem zvonů. Ke skutečnému rekvírování se přistoupilo od 8. 8. 1916, přičemž za kilogram zvonoviny byla proplácena náhrada 4 koruny. Rekvírovány byly zvony mladší r. 1600, až na označené výjimky, přičemž však z každého okresu měly být zrekvírovány alespoň 2/3 celkové hmotnosti zvonů. Druhá rekvizice z 22. 5. 1917 se vztahovala na všechny zvony, kromě těch s historickou či uměleckou hodnotou, kromě zvonů signálních. Tomuto drastickému zabavování a následnému zničení, neušel ani Loužnický zvon ve zvoničce a ani školní zvonek na určování začátku a konce vyučování. Bylo to dne 21. listopadu 1916. Do naší obce přišli dva páni, vypůjčili si žebřík a šli rovnou ke zvoničce. Tato zpráva se velice rychle rozšířila obcí a lidé se začali shromažďovat u zvoničky a vůbec se jim to nelíbilo. Drzé počínání obou pánů, kteří byli Němci, rozčilovalo stále víc shromážděný lid. Pak přišel občan Jindřich Jindra a naposledy zazvonil, lidé byli velice dojmutí a každému ukápla i slza. Byla to slza vzdoru. Jakmile dozněl poslední úder zvonu, hned byl přistavěn ke zvoničce žebřík a jeden z Němců na něj vylezl, aby zvon odmontoval. Za chvíli byl s prací hotov a zvon spustil pomocí provazu dolů. V tom začalo vzájemné osočování Čechů a Němců, nadávka střídala nadávku, a když zvon odnášeli do vsi, začala po nich (hlavně školní mládež) házet kamení, plivat a nadávat až tento incident měl dohru u krajského soudu v Mladé Boleslavi. Nakonec vše dobře dopadlo a trestán nebyl nikdo. Zvon vážil 44 kg a na jedné straně měl vyražený nápis: Přelit léta páně 1898 nákladem spojených obcí od Arnošta Dieopolda v Praze k/ke památce padesátiletého zrušení roboty v zemích Království českého. Zvonem bylo naposledy zvoněno při pohřbu Josefa Krupky čp. 3 v Loužnici, který se konal 3. listopadu 1916. Za tento zvon bylo zaplaceno 176 korun, které byly uloženy ve zdejší kampeličce. V některých obcích vyzráli na to jinak. Když se dozvěděli o rekvírování zvonů, klidně v noci někteří odvážlivci zvon sundali a zakopali. Po válce ho zase vykopali a pověsili. Dne 12. února 1922 byl na zdejší zvoničku zavěšen nový zvon, pořízený ze sbírky občanů. Hned druhý den vyzváněl paní Vedralové, manželce hajného. Roku 1933 se na obecním zastupitelstvu jednalo o opravě zvoničky, ale k realizaci bohužel nedošlo (ta byla provedena až v roce 2007)….. Další kompletní rekonstrukce proběhla po letní bouři, kdy lípa spadla na zvoničku.... 5.7.2012.
Oprava se povedla a díky finančnímu přispění všech občanů obce a dotace Libereckého kraje, byla vystavěna a opravena znovu a na svátek svatého Václava 28.9.2014, byla zvonička, slavnostně vysvěcena i se sochou sv. Václava, kterou vyřezal pan Bedřich Rathouský z kmene lípy, která spadla na zvoničku.

Kategorie a štítky

Nastavení